Aby se neřeklo, že nečtu...

...když čtu až moc! Ovšem kdybych sem měla recenzovat každou přečtenou knihu, jen za obrozeneckou literaturu byste tu měli 40 děl a to je dost na to to přečíst, natož písemně komentovat na blog. A svoje poznámku tu skenovat nebudu - moc práce a mizerná čitelnost. :D

Nejprve bych ráda okomentovala dva knihy, které jsem přečetla dovolenkově. Následují tipy z povinné četby (do literatury i filosofie).

S. King - Nezbytné věci

Kniha mě zaujala svým námětem - do městečka přijíždí obchodník s věcmi, za které byste dali vše.  Sběratelské kousky, připomínky dětství, cokoli si budete opravdu přát a za nízké ceny. Kromě hotovosti se věc vykupuje ještě drobnou zlomyslností, kterou musíte provést někomu ve městě. Tedy, zpočátku drobnou. Je to King, tak si asi domyslíte, jak to eskaluje... :D

Knížka se čte velmi dobře. Někdy se můžete ztratit v postavách, protože jich v příběhu vystupuje opravdu hodně, ale je třeba říct, že jsou velmi dobře vykreslené a vždy nesou nějaký prvek, podle kterého si je lze zapamatovat.

E. L. James - 50 odstínů šedi

Říkala jsem si, že po vší té náročné četbě si dopřeju něco velmi, velmi jednoduchého. Tím jsem ovšem šeď silně přecenila. Ano, přidávám se na stranu kritiků. Je to neskutečně blbě napsané. Takový ten rádoby-cool-nad-věcí-ale-vlastně-ne styl. Hlavní "hrdinka" je s prominutím blbá jak tágo a jako čtenářka jsem neviděla důvod jí fandit. Její kamarádka je samozřejmě prototyp dokonalé slečny, ona šedá myš. Docela se povedla postava Greye. Ten je sice taky "jako ze škatulky", ale u něj to má jakýsi (možná omylem vytvořený)  smysl...

Co mě iritovalo - neustálé omílání stále stejného stále stejnými slovy. Možná to mělo nějakou funkci, která ovšem nefunguje. Hrdinka na vše reaguje Páni!, U všech svatých! a neustálým vlhnutím svého pohlavního ústrojí. Ano, na vše. Komunikace s její kamarádkou se neobejde oslovením celým jménem včetně příjmení, a to u každé druhé repliky (většinou dramatické typu "Anastázie Steelová, on tě miluje!" "Katherine *Dlouhépříjmení*, u všech svatých, jak tě to napadlo?" ).

SPOILER: Závěr je pro mě ztělesněním toho, co chlapi posměšně nazývají ženskou logikou. Ona mu dovolí, aby ji ztřískal. On se třikrát zeptá, jestli opravdu. Pak to udělá - a ona mu vynadá, jak jí to mohl udělat a rozchází se s ním. Pardon, jestli jsem to špatně pochopila, zhruba od dvacáté stránky jsem stránky prolétávala jen lehce... KONEC SPOILERU

Ovšem nutno dodat, že tento závěr byl překvapivý. Čekala jsem zázračné zromantičtění Greye, svatbu a kupu dětí. Jenže to bylo jen proto, že jsem zapomněla, že jde o trilogii, takže na to zřejmě dojde až v dalších dílech. :D

Nejvíce sado-maso pro mě bylo samotné čtení této knihy. Zlatá Lady Fuckingham, u té se člověk aspoň zasmál! :D

A teď tedy tipy nejen pro studenty z povinné četby:

F. L. Čelakovský: Ohlasy písní českých/ruských - krátké a poměrně čtivé sbírky básní, které vykreslují české luhy a ruské bohatýry. Tematicky jsou sbírky pestré, takže si každý najde své. Když přečtete obojí, dají se dobře komparovat.

J. Neruda: Balady a romance/Zpěvy páteční/Hřbitovní kvítí - taky výborná a čtivá poezie. Některé básně je třeba číst opravdu soustředeně, aby jste z nich vyčetli to, co máte, ale většinou jsou dobře pochopitelné i tak.

J. Zeyer: Vyšehrad - skvělý cyklus básní pro všechny, kdo mají rádi pověsti z dob Kroka a jeho dcer. Rozpracovává jednotlivé motivy, jako třeba proč Bivoj zabil zrovna toho kance. Tahle poezie se mi líbila asi nejvíc, nejen kvůli následnému úspěchu u zkoušky. :)

J. K. Šlejhar: Kuře melancholik - koncentrovan hnus a bezbřehá deprese v krátkém dílku. Naturalismus ve své pravé podobě. I když jsem to četla za plného slunce, najednou nebylo tak hezky... Příběh týraného dítěte v dokonalém literárním provedení, kdy cítíte smrad otevřených ran, přestože nemáte čich (asi bych s tím fakt měla zajít k dokotorovi :D).

E. Fromm: Umění milovat - tuhle knížku si přečtu ještě jednou. Moc pěkné úvahy o lásce, ovšem ne v pojetí Kamasutry, ale jako citu jak rodičovském (to byla skvělá a podle mého dost pravdivá a situaci vystihující pasáž), mileneckém, lidském.

Xenofón: Hostina - spis o jedné antické párty se Sókratem. Ze všech děl o něm mě tohle zaujalo svou civilností a opravdu nenásilným filosofováním, prostě rozhovor mezi přáteli včetně některých vtipných replik. A nikdy jsem nečekala, že Sókratés (s)prostě řekne: "Lezeš mi na nervy!" :D

K. Svoboda - Zlomky předsókratovských myslitelů: dílo vybírá v citátech nejzákladnější názory všech možných antických filosofů a jednotlivých obdobích. Dobrá opora při studiu, když znáte kontext, ale zajímavé čtení, i když se chcete jen podívat, jak si staří Řekové vykládali svět kolem sebe.

.

Tolik tedy ode mě. Co vy? Četli jste tyhle knihy? Jste fanoušci nebo kritici šedi? :D