Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: Na jednu stranu tady vrhám soucitnej pohled... na stranu druhou se hrozně směju . Krásně napsaný! DD
Já jednou dobíhala autobus a vzala jsem to přes rozbahněnou cestičku (zkratka)... samozřejmě jsem se tam rozmázla... autobus doběhla a se zablácenou jednou stranou mého těla jsem poníženě odjížděla doběhnutým autobusem.
To neni všechno. Jednou jsem dobíhala autobus do školy a podklouzlo mi to těsně před zastávkou na mokrém sněhu... ten pád musel vypadat geniálně jelikož jsem padala s jednou rukou nahoru abych si nerozflákala telefon. Rozesmátý řidič na mě počkal, když jsem se sunula poníženě do autobusu a modlila se, aby to neviděl můj spolužák, tak samozřejmě, že tam brečel smíchy a samozřejmě s tlupou svých kamarádů. Mobil jsem sice zachránila, ale roztrhla jsem si svoje džíny, a tak jsem byla nucena v nich chodit celý den po škole... doma jsem ještě zjistila, že mám v koleni kamínky x/... ano... od té doby nedobíhám! x/