Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

radus*: Všechno nejlepší ke krásné dvacítce tedy!

Jinak jak to tak popisuješ, změním snad názor na Žermanice. Já jsem tam letos odmítla jet (podotýkám, že do dvou chatek v osmi lidech, kdy náš velící kamarád prohlásil, že chlapi a baby budou bydlet zvlášť). Můj drahý jel nakonec sám a já pak jela sama s našima k tomu moři. No, ale jak to popisuješ, nemusí to tam být tak příšerné jako třeba v Čechách na Rozkoši.