Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Extra kvítka ani ne, kdyby to bylo aspoň o víkendu, tak se to nějak nenadšeně zkousne. Mi stačilo jít po té noci brigádničit na pár hodin, nechápu jak to přežila třeba mamka, která měla úřední den od šesti do pěti. A co teprve někdo, kdo pracuje třeba na směny?
Člověk by aspoň čekal trochu slušnosti - na prosbu o ztlumení hudby nereagovali (pokud ji ještě trochu nepřidali) a když už na ně babča volala asi po páté, tak jí počastovali, no, řekněme, nepublikovatelnými a velmi sprostými výrazy. Já jsem stejně stará jako oni a ráda posedím s přáteli, ale v určitých mezích. Ne, abych dělala bordel a ještě si vyskakovala...
Zavolat měšťáky hned by bylo rozhodně tvrdé, máš pravdu, je třeba to brát s rezervou. Ale když na ně sousedi volali bez odezvy, tak chápu, že ve tři ráno už to někdo prostě nevydržel a chtěl si zajistit aspoň pár hodin spánku...
A děkuju za kompliment.