Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

ana*: To je skvostné představení pejsanů! Líbí se mi děsně i ty vaše jména. Mimi a Věchá, a k tomu spousta přívlastků. Oba pejsci jsou krásní! Tvé popisy jejich činnosti mě rozesmívaly při každé větě, měla jsem to před očima úplně živě. Vzpomněla jsem si na fígl našeho Dana, když měl zákaz do pokoje, a mohl být jen u dveří, tak se nenápadně přesouval tak, že vstal, protáhl se, posunul při tom protahování packy dopředu a nakročil o dobrýho půl metru. Udělal to tak několikrát a najednou byl uprostřed pokoje. No co s ním, když to udělal tak rafinovaně, museli jsme uznat, že má za ušima.