koktejlka: Přiznám se ti, zezačátku mi to přišlo hrozně stupidní. Ale na konci už ne, a když jsem si to přečetla ještě dvakrát znovu... nevim, co říct.
Mělo to na mě skoro... fyzickej účinek, protože přesně tenhle pocit znám. (Sedět v okně a sledovat ty blesky... cítit ty malinkatý kapičky, téměř lehčí než vzduch (vim, tohle je kravina) a vnímat...) Krásně si to vystihla a probudila ve mně ty realistický vzpomínky.
Úžasný.
Asi ne dokonalý, ale skvělý.
A - takhle tě teda neznám... (pominu fakt, že tě neznám vůbec )
Dávám ti 1*