Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

koktejlka: No, vypadá to, že jste se bavily...
Já se jednou snažila Francouzce v tramvaji vysvětlit, že ten pán, kterého drží za nohu, aby seděl, sice s nohama něco má, že opravdu je postižený, jak sama vidí, ale že zároveň potřebuje vystoupit, a jestli by ho laskavě nemohla pustit. Nakonec se nešťastný mladík zmohl na výkřik "do you speak English!?!" načež se mu dostalo odpovědi "yeah". S opravdu zoufalým výrazem volal "I am ok! I am ok!" a co nejrychleji vystoupil... Já se do toho motala různými posunky a výrazy... zkrátka musela jsem vypadat jako totální idiot...