Tlapka | Tlapkou psáno

Jak jinak začít nový školní rok, než zhodnocením uplynulého semestru? Bude to krapet delší, ale bude to naposledy. :-)

Preview: Do semestru jsem vstupovala totálně vyšťavená. Ten předchozí jsem uzavřela na samotném sklonku zkouškového a souběh s pololetím v práci byl naprosto vyčerpávající. Nebyl však čas ztrácet čas, protože kolečka posledního semestru se roztáčela bez ohledu na to, co si o tom myslím. A taky bez ohledu na to, že v pátek můžu kvůli studiu končit v práci už ve dvanáct, takže šup, výuka začíná až od čtyř, užij si zabitý den a večerní MHD, děvče!

Věděla jsem, že teoreticky bych měla stíhat lépe, protože oproti dosavadním třem předmětům na mě čekaly jen dva plus diplomový seminář, ale tušila jsem, že tak snadné to nebude. O květnových státnicích jsem vůbec neuvažovala, ale srpnový pořád působil jako hypoteticky dosažitelná meta.

Takže co, kdy, jak a za kolik?

Tak to vypadá, že dneska konečně nastal den, kdy si sednu k počítači nejen ke studiu nebo práci, ale i ke psaní sem. Pokud u tedy ještě zbyl někdo, koho zajímá, jak se máme.

Řeknu to na rovinu - nic moc. Fňuk. Mohla bych tu napsat článek, jak stále drtím zkoušky v předtermínu, jak si to po rodičovské užívám v práci, jak se mi daří oddělovat práci a čas pro rodinu a ještě se přitom stále usmívám. Jenže nic z toho není pravda. Nejsem superúča, superstudentka, supermatka ani superžena. Posledních pár týdnů si říkám, že jsem sotva průměr, a posledních týden doufám, že jsem aspoň průměr.

"Ty ses urazila, že ti skoro nikdo neokomentoval ten článek o matice?" zeptala se mě mamka nedávno. No, tak před měsícem. Čímž chtěla naznačit, že tady na to docela kašlu. V čemž má zčásti pravdu. Blogy čtu, nárazově pak okomentuju, ale na vlastní mi chybí klávesnice (viz dále). Kdybych mohla články napsat v hlavě před spaním a jen odeslat do počítače, tak by to tu žilo více, jenže to nejde, a tak na blog nezbývá čas, enregie, prostředky.

Začalo to mým smolným půltýdnem, kdy jsem zkazila, na co jsem sáhla. Malý netbook, který jsem chtěla podat mamce, aby pustila Aťce pohádky a já mohla jít dodělat oběd, mi vyklouzl a neomylně spadl displejem na hranu schodu. Z malé výšky, ale stačilo to, aby displej křupnul. V servise muž nepochodil, prý takový náhradní díl ze spolehlivého zdroje nemají, a z Aliexpresu se nám nechtělo riskovat. Takže mám k dispozici mobil a tablet, z nichž se sice zvládám učit, ale absence klávesnice mě od psaní odradí, i když si najdu chvilku času.

Takže, co nového?