Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Shrnu své reakce s dovolením do jednoho komentáře:
Náročné je, že člověk dělá něco, čemu by se nejraději vyhnul. Dát najevo, že dotyčný neumí ani to minimum, které je požadováno na čtyřku, zhatit mu představu o tom, že dneškem mu začínají tříměsíční prázdniny a po nich půjde na výšku, ale že ho místo toho čeká v létě učení na reparát, být za tu mrchu, co "mi to nedala", to prostě není příjemné. Aspoň tedy lidem s určitou mírou empatie.
Husákovy děti vskutku dospěly do Kristových let už dávno. To vím, jelikož moje maminka je také jedním z nich. Proto píšu o DĚTECH Husákových dětí. Neb to jsem já. A věru vím, kolikáté narozeniny jsem kdy měla.
Odvoleání je spousta nepříjemné byrokracie, dohledávání protokolů a protokolů k protokolům, prošetřování, psaní posudků, vyjadření několika členů komise. Aby se pak zjistilo, že nikdo v hodnocení nepochybil, ale tamhle v klasifikačním řádu číslujete stránky včetně titulky, ale má se to počítat bez ní, takže ha, pochybení maturitní komise, byť to nemělo na průběh a výsledky zkoušek vliv.