Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Ani, ta zkušenost je nepřenosná. Já bych výhledově druhé chtěla, ale určitě až bude Aťka ještě samostatnější a trochu se pracovně stabilizuju. Když byla menší, ještě mi to jako takový záhul nepřišlo. V noci chtěla párkrát mlíčko, ale mezi kojením spala, tak pohoda. Ale co je samostatnější, je to na jednu stranu super, ale na druhou stranu mnohem náročnější, protože už se všude dostane, se vším manipuluje, a nemá ještě vědomí, co z toho může být za průser, takže na uhlídání je to mnohem náročnější. Nedej bože, aby vstala špatnou nohou a měla den sabotáže všeho.
Fyzioterapie mě taky svým způsobem láká, ale musím být soudná. 😀 Tak držím palce, aby ses do toho časem pustila a sdílela s námi, jak to probíhá!