Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: Jsi skvělá a máš můj obdiv, že jsi se do toho pustila. Některé řádky jsou přesně takové, co se hlavou honí kolikrát mně . On to fakt člověk nepochopí, dokud to sám nezažije. Vždy si naplánuju, co večer udělámm až malej usne a místo toho maximálně čumím před sebe/na televizi a stejně to většinou ani pořádně nevnímám a to mám od rodiny pomoc také obrovskou, ač nežijeme ve společné domácnosti, a kdy je Jakub v kanceláři jen dva dny v týdnu a mně to stejně asi nestačí . Už jsem se ale jednou rozhodla být matkou, a tak to nějak "překlepu", protože se malému věnovat chci, ale představa, že mám k němu ještě někdy druhé dítě mě naprosto děsí a to jedno mi vážně stačí. Ano, zvládla bych i ty dvě, ale neměla bych na sebe už ani rošku čas a já ten čas pro sebe sobecky chci. Nehodlám se sebezapřít úplně, jinak by ve mně asi i ten poslední plamínek vyhasnul. No a s tím studiem. Já přemýšlím o nějakém studiu fyzioterapie, strašně mě to zajímá a láká, ale ještě jsem se neodvážila vůbec googlit, kde se to studuje, a jak či jaké jsou přijímačky .

Držím ti moc palce a věřím, že to dáš!