Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

atraktivnistrasilka: Moc držím palce, Tlapko. To, co píšeš, určitě smysl dává. Obdivuju takovou změnu! Zrovna nedávno jsem přemýšlela nad tím, že ačkoli mi matika vždycky docela šla, nikdy v životě bych to nešla studovat, protože mi nešla "až tak".
Rozšiřování kvalifikace je dobrá věc, sama přemýšlím nad tím, že si udělám pedagogické vzdělání, ale váhám, zda do toho jít, když do toho nemám chuť, spíš to cítím jako "povinnost". Soudím dle toho, jak dobře se mi učila mikračka a jak blbě psychologie, ze které jsem u ABS málem vylítla. Připadám si studijně vyčerpaná, a to jsem dělala blbou tříletou VOŠku. Nic, mlčím.
Přeju hodně sil do studia, snad to půjde... a já věřím, že ano. A když ne, tak aspoň budeš vědět - protože kdybys to nezkusila, určitě by tě to hlodalo, a to je pro hlavu dlouhodobě daleko horší. Nepochybuju, že na to máš, tak snad to bude taky bavit.