Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: Tlapko, ty jedeš! Nedávno mi sem náš dlouholetý kamarád/klient na účetnictví a IT v jednom vezl doklady, a tak přišla řeč na IT kurzy (můj drahý by se rád po letech vrátil k IT), a tak mu povídám, že znám jednu moc šikovnou holčinu, co je normálně učitelka a na mateřské se vrhla do světa programování, a tak pravil, že jedině dobře, jelikož se jedná o skvělou práci pro matky s dětma a že IT programátorské kurzy i třeba výhradně pro matky na mateřské jsou většinou hodně dobře udělané .

S tím nábytkem máte teda pěknou lapálii. U nás to je 14 dnů, co jsem předělávali ložnici - bylo zapotřebí zakoupit novou postel s úložným prostorem, aby se tady našlo místo pro věci na mimi. Plní dobrého naladění jsme si ještě ten den pozvali kamarády, že postel smontujeme večer. Smích nás přešel cca v 10 večer, kdy jsme zjistili, že i rošty si musíme sami složit a že ani zdaleka nemáme složenou postel, natož ty rošty a že v obýváku s kuchyní je takovej bordel, že se provizorně nevyspíme ani tam . Inu, složilo se to nejdůležitější a šlo se spát, zbytek se dodělával druhý den. O nábytku tedy také nechci dlouho slyšet .

To s tím očkováním jsem četla už na tvém Twitteru. Je zvláštní, že to s každým zamává jinak. Já ve finále měla horší reakci na tetanovku než na očkování na covid.