Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

sargo: Chm. Ještě hezkých pár let po druhém dítku jsem měla vždycky hroznou radost, když jsem potkala nějakou těhuli, že JÁ UŽ NEMUSÍM! Bylo to opravdu intenzivní, živelné potěšení. Nezlomyslné, musím dodat. Ale od srdce.
... nebo bych s podobnými průpovídkami měla ještě počkat?
Podobné zvracečky už by se měly léčit, ne? Ale pravda, uvidí se v příštím díle, kam to směřovalo.