Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: No to mě... snad šálí zrak. Čus, stará vojno!
Děkujeme, už máme po očekávání a sžíváme se. A že učím, to je prostě divné. Asi jsem si na to nikdy nezvykla.
Ano, píše.cz se teď stýká poměrně intenzivně a je to (minimálně z mého hlediska) úžasný zážitek. První blogové setkání jsem zažila v roce 2016 s Boudiccou, psk se přidalo dopisování s Julčou, pak začaly chodit pohledy z výletů sem a tam mezi takovým mnohoúhleníkem... a v roce 2018 byl první sraz o cca 10 lidech. Všichni jsme tam jeli lehce vynervení, jestli to celý serve rnerozloží, ale byla to úžasná akce, po těch letech čtení jsme se v nikom nespletli. Teď už se tady běžně jezdí za bloggery na víkendy. A i pro malá dostala pár dárečků z různých koutů republiky a serveru.
Měj se krásně a doufám, že tě sem ta náhoda zase ještě někdy zavane!