Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

rebarbora: „Co jsme to za lidi?“
Takhle to skoro vypadá, že jsme s Ivou přijely jen kvůli Carcassone Doufám, že ale víte, že jsme ve skutečnosti přijely, abychom vás viděly a poznaly osobně (když už se mi nepodařilo přivléct Ivu na píšácký sraz ), a Carcassonne bylo jen záminka
Taky mě neskutečně mile překvapilo, jak všechno plynulo přirozeně a jak jsme si všichni sedli Vlastně ani nedošlo na moje obvyklé introvertní mimikry a zaryté mlčení, jak mi s vámi bylo od první chvíle dobře Asi jako když jsem přijela v květnu za Ivou
Na průvodcovanou prohlídku doufám ještě dojde, teď jste nám bohatě stačily vy s mamkou (a samozřejmě Percy ) a náramně jsme si to užily O výborném pohoštění a pětihvězdičkovém servisu ani nemluvě

PS: Kvůli tomu rozšíření mám čím dál větší výčitky svědomí Že jsem se radši nevykašlala na obavy, abych něco „nezakřikla“, a nepřivezla taky něco do kouta, co?