Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: Oznamování až později taky chápu. Já se sice v práci musela prásknout hned, ale rovnou jsem hlásila, že si skříňku vyklidím nejdřív v druhém trimestru. A když potřebovala šéfová asi po měsíci, abych ji vyklidila pro jinou kolegyni, naprosto vážně jsem jí vyhrožovala, že jak se něco stane, bude to její vina