Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Já vůbec netuším, jaké má nádraží půdorys, takže jsem se ani nesnažila dojít na určité místo, ale šla prostě nazdařbůh s davem.
Šla bys po hlasech. Byli jsme ten nejhlučnější a nejvysmátější stůl. Jediný, co halekal o drogách na celý lokál.