Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Jsem si říkala, jestli něco sepíšeš . Myslím, že jsme se na tom vyloženě nedohodli. Spíš se všichni těšili, jak něco napíšou a takhle vznikla ta smršť .
Jinak já jsem měla největší infarktový stav cestou metrem na Hlavák. Když jsem pak byla s Boudiccou, bylo to lepší . Hlavně nám bylo divné, že jsme neustále hypnotizovaly tabuli příjezdů a Ostrava nikde. Já ji tam jednou zahlédla, tak jsem běžela na dvojku, ale nikde nikdo, tak jsem se vrátila. A tys nás mezi tím fikaně obešla. Celou dobu, co jsme tě hledaly, jsme si říkaly, jestli nechodíš za námi v kruhu .
P.S. Scénu s konfetami na příjezdové stanici jsem si taky tak trošku představovala… No nic, tak příště. Minimálně světlice budou, jo?