Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

atraktivnistrasilka: Jo jo, takovou letargii znám. Pramení z něčeho poněkud jiného, ale ach, jak já ti rozumím...
Mě letos čeká trochu podobná práce, co se zahrady s chatou týče. Chatičku sice někdo obývá každý rok, jenže ta zahrada, no. Od doby, co je na tom děda zdravotně blbě, to tam celkově chátrá. Úplně se děsím, co přijde, až dojde na ty sliby, že to zdědím.
No, ale stál ten vejlet do Beskyd za to, že jo? Ty pocity, co popisuješ na konci, přesně znám. Jsou chvíle, kdy není nic lepšího... nebo potřebnějšího.
Jenom tak dál, prázdniny na dohled, brzy tomu bude konec!