Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Killi, ty stará vojno! Zrovna předevčírem jsem četla zase tvůj článek o svatbě! Hledám teď inspiraci na tu Katčinu. Akorát jsem se pořád nedostala ke komentáři, protože ho od druhého odstavce probrečím... Svatbu z takové lásky má opravdu málokdo!
Přesně jsi vystihla moje myšlenky. "To je tak super, že se nemusím konečně hned po Vánocích učit!", "Jo, promiň, vy teď máte vlastně zkouškové...", ohromně si to užívám. Sice musím hodně opravovat, protože se mi tady válí čtenářské deníky a slohovky od několika tříd, ale to se prostě lépe odkládá jako "hotové".
Rok 2018 by mohl dodržovat trend z toho letošního, ale trochu se obávám, že se bude zčásti kompenzovat. Přiznám se, že by mi stačilo, kdyby nechodily špatné zprávy, za to bych byla hrozně vděčná.
I Tobě vše nejlepší do nového roku, hlavně dobře doleťte zpátky domů. Budu se těšit na fotky! A taky se těším, až zase jednou napíšeš. Určitě to bude při nějaké parádní příležitosti. A na to se vyplatí počkat! Jsem moc ráda, že jsme pořád v kontaktu a víme o sobě, chyběla bys mi!