Něco končí a něco začíná aneb Zázraky last minute

4. září 2017 | 19.53 |

Fildu nechávám za zády a zamířím směrem k přírodovědě. Někde tam leží i má přihláška na matiku. Asi sama samotinká, protože je málo zájemců, a já ji v tom asi taky nechám. Ještě ve středu jsem tam snažně doručila potvrzení o úspěšném ukončení studia. Středa je pravěk. Je vůbec možné, že před dvěma týdny jsem se ještě učila na státnice?

V ulicích je rušno, všude plno dětí, často s rodiči. Na přechodech hlídkují měšťáci. Je první školní den, všichni jsou roztěkaní a zdivočelí. V tramvaji je mnohem větší klid než venku. Užívám si to. Užívám si, že tam nikdo neběhá a nechvátá, tramvaj jede sama. Užívám si, že konečně můžu dojíždět tramvají a ne autobusem, tak, jak jsem celých pět let chtěla. Užívám si i to, že se mi letos poprvé vyplatilo koupit si měsíčník, takže konečně nemusím váhat, jestli neušetřit peníze a nejít pěšky, ani hlídat, jestli vystoupím do deseti minut, aby se mi část jízdného vrátila.

Za mnou si povídají tři puberťačky a mluví docela rozumně. Těší mě, když ze zastávky vykročí stejným směrem. Objímají se se čtvrtou a jedna z nich přitom poskakuje. To se pak snadno pozná, kdo jde do prváku. Prváci s sebou mají často rodiče, ke škole se blíží maximálně ve dvojicích, a po ostatních se rozhlížejí, aniž by se s kýmkolli zdravili. Nejvíc se shlukují u hlavních dveří, na kterých je vylepený rozpis prvních ročníků.

Určitě se těší a jsou zvědaví na nové přátele, prostředí, předměty. Museli se snažit, aby se na tuhle školu dostali, spousta z nich si určitě vyloženě přála dostat se právě sem. A přesto teď třeba trochu váhají, jestli to byla dobrá volba, jak je ostatní přijmou a jestli to zvládnou.

Máme toho společného víc, než by se měli dozvědět. :-)

A proto si musím taky pořádně promyslet, co s blogem. Ale končit nehodlám. Myslím, že teď to teprve začne být zajímavé! 

Zpět na hlavní stranu blogu