Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Úúúžasný článek, Tlapko . Normálně mě dojal...

Jen počkej, až budeš nějaké to dítě mít, zase se jím staneš . V tohle věřím já . A taky v to, že dokud jsou tu naši rodiče, jsme děti pořád , no ne?