Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: Ach ach, kdeže loňské sněhy jsou
Koukám, že hodně zážitků máme podobných, nehledě na generační rozdíl
- "Pozor zákruta", kterou jsem poslouchala jenom proto, že vždycky pustili jednu písničku od Teamu
- ten pocit rebelie, když jsem nemusela "v osm zhasnout a spát"
- bunkry v bytě
- v neděli "Pionérska lástovička" a v neděli Studio kamarád
- marodění, které jsem si mohla užívat
- prázdniny u mojí milovaný babičky

- pocit, že rodiče ví všechno na světě
- jistota, že se mi nemůže nic stát
- lítání s Michalem po Hýskově
- sáňkování "na paloučku" kdy jsem si myslela, jakej to není obrovskej kopec a po letech jsem zjistila, že má stěží dva metry na výšku a čtyři na šířku
- poutě, které jsem si tenkrát upřímně užívala
- vysedávání na radiátoru s partou děcek z baráku, kdy jsme se sušili po sáňkování a vyprávěli si vtipy a Hurvínkovi a upřímně se jim tenkrát řehtali
- nedočkavé čekání, až táta konečně dojí rybu, protože Ježíšek dřív nezazvoni a mě tenkrát nedošla ta příčinná souvislost
- nenápadné prohledávání skrýší v době, kdy už mi ta souvislost došla
- nepopsatelná radost z každého dopisu, který mi přišel na tábor
- šílenej opruz nad dopisy, které člověk musel poslat z tábora

Teď, když včas odhalím nějaké holčiček padoušství, ptají se mě s očima navrch hlavy, jak to vím. a já jim s úsměvem odpovídám: "Taky mi bývalo deset, děvčata. A ještě pořád si na to pamatuju!"