Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: No, já jsem svým způsobem snídala, ale prostě až "na místě činu". Většinou jsem jedla hned, jakmile jsem se dostala na fakultu, snažila jsem se zkrátka jezdit busem nalačno.
Dva týdny do státnic musím konstatovat, že červený diplom by byl zázrakem neodolatelné kombinace otázek a svaté komise. Už fakt nemůžu, takže prostě udělat to nějak slušně a nazdar, i když, až naberu síly, mě to bude zpětně mrzet.
Nejtěžší je sehnat praxi bez praxe!