Číslo 101 žije

11. červenec 2017 | 11.07 |

Další čtvrtletí s projektem 101 cílů za 1001 dní. Čas rekapitulovat!

První, co musím přiznat: čas šíleně letí. Skoro tři roky se zdály na začátku jako nekonečná doba, ale ono už je to za dveřmi! A restů mám ještě tolik... už teď je mi jasné, že mnoho cílů zůstane nesplněných. Nevadí mi to. Některé z nich pro mě ztratily za tu dobu atraktivitu. Samotná myšlenka projektu se mi ohromně líbí a dost vážně uvažuju, že od nového roku do toho půjdu znovu, ale v menším rozsahu, třeba 51/501 nebo podobně, zkrátka s výhledem na kratší dobu, během které je méně pravděpodobné, že mé zájmy výrazně změní směr.

Proto jsem pár bodů do dnešního změnila a ve změnách pokračuji. Tímto škrtám dva body, které jsou sice velice šlechetné, ale absolutně nevyhodnotitelné - Týden přijímání všech nabídek a pozvánek, Týden absolutní pravdy. Stanovit si je bylo příliš optimistické. Ne, že bych byla prolhaná, ale v pětadvaceti už tak trochu tušíte, že ne vvždy můžete všechno propálit na plnou hubu. A ty nabídky se taky těžce posuzují. Kdybych přijímala třeba všechno, co mi nabízí babka k mlsání, musela bych během toho týdne přijít o žlučník i slepák zároveň. Navíc jsem se často večer zarážela - fakt jsem neupustila během dne ani jedno odmítnutí, ani jedinou drobnou nevinnou nepravdu? Stejný problém mě brzdí i u týdne bez sprostých slov, ale tam to nějak vyřeším. Nicméně první dva cíle nahrazuji novými, pro mě aktuálně atraktivnějšími - Uspořádat vlastní Kvíz/Stát se tvůrcem otázek a Sestavit si vlastní směs na mixit.cz.

Každopádně se zbytkem už to nějak doválčím. I když tempo je pomalé a získávám bodíky spíš v dlouhodobějších úkolech, aniž bych prozatím dosáhla cíle, pár věcí jsem si mohla odškrtnout:

72) Ochutnat sushi

Ano, takový barbar jsem! Všichni to milují a Tlapka neví, jak to chutná, co je to? V roce 2017 nastala ta slavná chvíle... ale byla dost v ohrožení. Sushi není zrovna levná lahůdka, tak jsem se bála objednat si ho, protože co kdyby mi nechutnalo? Naštěstí mám drahého, který ho jí rád. Takže jsem se rozhodla mu nadělit poukaz k narozeninám, s tím, že když mi ryborýžové rolky nepojedou, on se o ně postará. Jako správný chudý student jsem zamířila na Slevomat, kde vždycky byly nějaké akční nabídky do sushi restaurací. Vždycky do doby, než jsem chtěla jeden poukaz koupit já, že jo. Po několika týdnech hlídkování se svět vrátil do normálních kolejí a já jsem, dva dny před narozeninami, konečně koupila voucher. Ha!

Cesta za sushi ale ani tak nebyla jednoduchá. Jeli jsme do Ostravy spolu, nejprve do Zootu, kde jsem měla objednáno několik košilí na vyzkoušení. A protože byl krásný jarní den a do oběda spoustu času (a já neměla koupený měsíčník), prosadila jsem, že se projdeme.

Přes čtvrt Ostravy, přes čtvrť, kterou neznáme. Cestu jsem stopovala podle autobusových linek a na křižovatkách sledovala, kam zahýbají, akorát mi radost ze hry muž kazil tím, že všechno kontroloval na GPS. Tse. Mnohem déle jsme pak hledali po nákupním centru samotnou restauraci!

Restaurace se mi líbila, hlavně fotoobrazy na stěnách, nádherně zasazené do skla, vybrali jsme si stůl pod budovou opery v Sydney. Tác se sushi jsme dostali skoro hned. Ještě, že mě Tom zasvětil, protože bych si s tím nevěděla rady - a s hůlkami jsem si nepotykala až do konce hodování. Tedy, hodoval spíš Tom. Mě sushi moc nenadchlo. Na začátku jsem se bála pocitu, že jím syrovou rybu, ale nakonec mi dělala problém spíš ta mořská řasa. Akorát ta rýže uvnitř mi šmakovala. No, zkusila jsem to, ale do klubů sushi nadšenců se nepřidávám.

59) Navštívit solnou jeskyni

Další bod se mi líbil o poznání více. Mamka na podzim změnila práci, já na počátku roku absolvovala první magisterské státnice a měsíční praxi na gymplu - takže jsem navrhla, že si zasloužíme relax. Vybraly jsme víkendový wellness v hotelu Čeladenka a měly jsme se báječně! Za solnou jeskyní jsme tedy dojížděly do jiného areálu, ale nevadí, aspoň nehrozila ponorka.

Relaxační hudba, specifický vzduch, přítmní s jemnými světélky a pohodlná lehátka. Mmmm. Dobrý. Dokonce jsem si během první návštěvy dokázala zdřímnout! Což je u mě velký úspěch, protože pokud mi není fakt, fakt špatně, přes den neusnu. Žádný odpolední šlofíček, byť bych chtěla sebevíc. A tady se to povedlo! Poklidný zážitek, který si někdy ráda zopakuji.

94) Zvyknout si i na jiné auto než na Racochejla

Maličkého obitého černého pežotka už nemám, hlavně na naléhání mamky, že to není příliš bezpečné a spolehlivé auto. A taky jsem neměla moc kam s ním jezdit. Takže zvyknutí si na naše "normální" auto bylo nevyhnutelné. Pořád mám z řízení ohromný respekt a jezdím jen tak po okolí, ale už se bere jako běžné, že "Můžu si půjčit zítra odpoledne auto?" - "Jestli ti to stačí od tří?". Trefím se i do garáže, což při manévrovacích možnostech dvorku bylo dřív nemyslitelné a v terénu se mi daří zaparkovat mnohdy na první pokus, akorát podélně to ještě neumím, pokud nejsou dvě místa za sebou. Teda - dala bych to, ale asi za cenu dopravního kolapsu v dnaé ulici. Ale dá se říct, že jsem si zvykla.

79) 15x pro někoho uvařit oběd

Šlo to pomalu. Mamka se stravuje jinak, přes týden jsme všichni jinde včetně jídla v terénu... no a o víkendech jsem třeba s vařením pomáhala, ale to je něco jiného, než když uvaříte sami, že. Minulý týden tato meta konečně padla, ha. Sice to nebyly žádné kulinářské zázraky, ve vaření mám pořád obrovské rezervy, přesto jsem holt donesla 15x někomu jídlo až na stůl. A to se počítá!

28) Naučit se obstojný tenisový servis

"Obstojný" je poměrně vágní definice, ale řekněme, že jí bylo dosaženo. Neprodukuji žádná nereturnovatelná děla, nicméně se mi daří uvést míček do hry tak, aby výměna pokračovala. S poměrně slušnou úspěšností, že podání neskončí v síti nebou outu. Nemusím se bát, že si všechny servírovací gamy prohraju kvůli dvojchybám. Pro takového rekreačního hráče jako já to asi stačí.

S touto pěticí jsem dosáhla, pokud jsem se nepřepočítala, na 47/101 splněných cílů. Vzhledem k tomu, že poslední den projektu mi vyprší v listopadu, se budu muset činit, abych dosáhla aspoň na metu 75 úspěchů. Protože mi však přibývají i čárky u dlouhodobých cílů, věřím, že o ni ještě zabojuju. :-)

S přáním splněných přání,

Tlapka

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Číslo 101 žije iva 11. 07. 2017 - 13:00
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 09:35
RE: Číslo 101 žije myfantasyworld 11. 07. 2017 - 18:10
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 10:00
RE: Číslo 101 žije rebarbora 11. 07. 2017 - 19:54
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 09:37
RE: Číslo 101 žije boudicca 11. 07. 2017 - 20:29
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 09:59
RE: Číslo 101 žije sayonara 12. 07. 2017 - 18:09
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 09:58
RE: Číslo 101 žije brutally-honest 12. 07. 2017 - 20:12
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 09:57
RE: Číslo 101 žije cayenne®blbne.cz 13. 07. 2017 - 13:07
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 10:00
RE: Číslo 101 žije hroznetajne 16. 07. 2017 - 09:45
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 16. 07. 2017 - 10:13
RE: Číslo 101 žije genie 17. 07. 2017 - 15:35
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 20. 07. 2017 - 16:37
RE: Číslo 101 žije atraktivnistrasilka 24. 07. 2017 - 14:46
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 27. 07. 2017 - 19:23
RE: Číslo 101 žije adil 24. 07. 2017 - 18:13
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 27. 07. 2017 - 19:21
RE: Číslo 101 žije blazniva-strela 22. 08. 2017 - 19:51
RE(2x): Číslo 101 žije tlapka 25. 08. 2017 - 14:01