Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

sargo: To se to ale dobře čte! Míněnou část katastrofickou, samozřejmě. Přesně to by se mi totiž stávalo, kdybych si byla bývala nepořídila indukci, kde se tohle nemůže stát - sama se vypíná, když na ní nic není, nebo když se jí hodně nelíbí, co se na ní děje. Když tak nad tím přemýšlím, už vybírám spotřebiče pomalu jen podle toho, jestli mají pojistku pro případ, že člověk zapomene na jejich existenci, ehm... tedy, soucítím plně s tvou smůlou, ale chápej, stejně se to dobře čte, že v tom člověk není sám, jak jinak
Též mohu potvrdit, že řemeslníci jsou spolehlivý způsob, jak omarodit. Když už náhodou zavírají, člověk otvírá dobrovolně, aby se vyvětrala něžká vůně jejich podpaží a bot (toho jsi vlastně ušetřena, ale věř, že ke škrábání v krku by i tenhle důvod stačil ).
Dobře, s tou češtinou netuším, která bije. Děláš srovnávací studii? )