Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

atraktivnistrasilka: Ano, já jsem vyloženě přejarněná. Jinak se to říct nedá. Co prvně vykouklo pravý sluníčko, ne jenom vidlák, po hlavě jsem skočila do skříně a vyházela věci, které už letos nejsou nic moc (už se mi nelíbí / jsou ve špatném stavu). Takže jsem zjistila, že na sebe nemám nic. Ale protože jsem přejarněná, tedy v euforii z toho jara, je mi to zatím tak nějak jedno. Krize teprve přijde.
S tím pěstováním, no... sdílím nadšení, ono není nic lepšího, než když se zadaří a fakt něco pěkného vyroste, ale já budu ráda, když mi vyleze aspoň to osení a levanduli před domem mi nezlikviduje sousedovic jezevčík. Tady se fakt kytkám nedaří, což mě vyloženě drásá. Snad budeš mít i letos štěstí. Ale asi budeš. Asi určitě. Na světě není takového člověka, který by měl v pěstování větší smůlu, než já.