Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

killi: Jsem moc pyšná na to, že Tlapku znám a čtu od prapočátku!!! Z doby kamenné dodnes čtu už jen tebe a lovitku, nostalgicky jsem se musela podívat na tvůj starý blog a úplně jsem zapomněla, že jsi tam chvilku pod tou novou přezdívkou fungovala. Achjo, jsme pěkně staré! Komentáře už skoro nikde nezanechávám, protože mám pocit, že už mi to nějak nepřísluší (), ale nevynechám jediný článek a jsem ráda, že sen o vydané knížce se tě drží. Už se na ni totiž těším, a to nejen ze zvědavosti, ale protože mám Tlapku ráda. Mám ráda ten smysl pro humor, chytlavý styl psaní a krásnou češtinu, a mám ho ráda už 10 let! Myslím, že většina blogerů a spisovatelů se k tomu musí propsat, ale ty jsi tenhle vysoký standard měla už tenkrát. Jsi prostě unikát. ) Díky za tebe, piš nám dál a směj se - krásně a hodně. *