Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

cayenne®blbne.cz: V mnoha bodech mi mluvíš z duše. Taky jsem chytrý telefon dlouho (a úspěšně) odmítala, ale po státnicích mě to dohnalo. Rodiče zřejmě měli pocit, že ten titul musejí nějak patřičně ocenit. (A nenapadlo je, že pro mě je největší odměnou ten zasloužený, lež nepříliš dlouho trvající, klid.) Dopadlo to ovšem tak, že jsem telefon zapnula, konstatovala, že funguje, že ho asi i docela umím ovládat... ale že se stařičkou tlačítkovou Nokií mě pojí tak silné pouto, že ji prostě nemůžu odložit. Ani ji poslat do důchodu. Zkrátka ji budu používat, dokud sama nevypoví službu, a pak jí uspořádám důstojný pohřeb. A tak nový telefon vesele leží kdesi na dně ve skříni a vůbec bych se nedivila, kdyby tam podlehl rozkladu rychleji než ta stará dobrá Nokia