Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: Taky s tím mohla mamka vydržet až pod stromeček. Asi už tě měla plné zuby
Já straslivě nechtěla dotykáč, ale manžel už řičel a prostě mi jeden koupil k loňským Vánocům. Už jsem si zvykla, pro mě je hlavně kouzlo, že si můžu přes VLC pouštět filmy. To je boží. Jo a pak hry. Na dlouhý cesty autem pro harantky ideální
Od jara jsem před choťem dovedně skrývala spider aplikaci, až mě holky práskly a vzhledem k tomu, že mi začal blbnout i mikrofon, dostala jsem k narozkám novej. Větší. Tamten jsem byla zvyklá pohodit do batohu, tady už jsem si radši pořídila pouzdro. Další spider aplikaci by choť nemusel rozdejchat. Ale na pouzdru je bezva, že si do něj můžu šoupnout doklady a kartu, takže nepotřebuju peněženku.
Scénka s mikrokartou potěšila, jsem ráda, že nejsem jediná