Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

jariwe*: S tim rozhodovanim docela chápu.. Tenkrát jsem přemýšlel, jestli vůbec chci neco studovat, pak jsem usoudil, ze bez titulu dneska moc šancí nemam a čím vyšší, tim lepsi dojem v CV, dokud se nezeptají na praxi.. Pracovat bych sel vsemi deseti, protoze studium me poslední dobou unavuje, ale právě vim, ze zkusenejsi maji přednost a my mužem většinou jen doufat v nějaké štěstí nebo kontakty. Přeji hodne stesti jak u statnic, tak ve výběru tve budouci cesty, hlavne at najdeš neco, co tě bude bavit. Já špatnou volbou ztratil zbytečně rok a mohu být rad, ze se to neprotahlo.