Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Já jsem věděla, že nezklameš.
Přesně to propojení a prolínání do drobností mě zaujalo už loni na seminářích z psychologie. Dostali jsme se do spárů kapacity ve svém oboru a dotyčná kapacita nás ob týden rozložila opravdu na atomy. Myslela jsem si, že když neříkám, co mi leží v hlavě, že se to nikdo nemá jak dozvědět. Když mi asi v páté aktivitě, přičemž každá se zaměřovala na naprosto jinou oblast chování, vyšel stejný výsledek, změnila jsem názor.
Krásný výsledek i interpretace, souhlasím s tebou. Můj neslibuje zářivé vyhlídky, ale situaci odpovídá nezpochybnitelně.