Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Musela jsem se smát u toho momentu, kdy Ti dali kartičku na razítka . To mi připomíná takové ty dětské soutěže typu skákání v pytli, pingpongový míček na lžíci .
Vrh koulí mi nikdy moc nešel, běh už vůbec ne a skoky do písku - vždycky jsem měla debilní přešlap a pak jsem nesnášela to vyklepávání písku z ponožek .
Ale obdivuji Tě, že jsi do toho šla. Já jsem byla na zimní olympiádě (teda jenom na té Pražské ) a vyzkoušela jsem si tam bruslení na té jejich veliké ploše, vzpomínám na to dodnes .

Škoda, že není záznam, ráda bych si Tě poslechla!