Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

untitled: Páni, to člověku až vhání slzy do očí... Ale vážně, byla jsi můj první komentář (a to na valné většině mých blogů ) a dala jsi mi pocit, že ty moje hemzy někoho zajímají a za to ti děkuji.
Mám takový pocit, že bez tebe by se Píše zhroutilo. Přeci jen, jsi taková místní babička vítačka a dlouhodobý, pravidelný písař. Udržuješ chod zdejšího vesmíru...
Setkání bylo fajné a nemělo by zůstat jen u jednoho, no ni?!