Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Ono to není ani tak rozmlouvání, to nemá šanci, jako spíš mírné přibrzdění. A jak sama dotyčná říká "díky za vás, protože já to prostě potřebuju".
Je to jen zvyk, ale zvyk je železná košile. A zrovna já jím docela očima, myslím, že si tím docela kompenzuji ten ztracený čich, tak na tyhle vjemy bohužel docela dám. Ale nebojím se, že by něco přišlo nazmar.
Ta drátěnka byla samozřejmě v nadázce. Oooo, jak já jsem ráda, že můžu používat kontaktní čočky.