První písmenkové zkouškové

Zkouškové je v plném proudu, letos jsme z neznámého důvodu dostali o týden přidáno, takže na splnění všech (ne)možných požadavků máme ještě celou první polovinu února. Já už ale hážu papíry do krabice a vytahuju z jiných mnohem příjemnější činnosti, protože už jsem zkouškové uzavřela. Woo-hoo!

Začátek se přitom nepovedl vůbec. Zkoušky jsem musela přeorganizovat, protože jsem tři ze sedmi dní na učení prozvracela a proležela v horečkách. Z termínu 4. ledna na psychologii se tak stal 25. leden. :D Když už to tak dopadlo, přehodila jsem si na stejný den i mezinárodní vztahy z 18. ledna. Nesnáším, když procestuju více času, než kolik ho strávím ve škole! Takže je sfouknu při jedné cestě, což je výhodnější i proto, že na zkouškové už nemám koupený měsíčník.

5. ledna jsem se odhodlala na poslední zbývající zápočet - ze španělštiny. Stačil mi den opakování, protože jsem se učila průběžně  a navíc jsem základy znala z dřívějška. Stačilo to, dostala jsem zhruba 90b, říkala kamarádka - pančelka. :D Jsme teď totiž ve zvláštní situaci. Tyhle španělštiny pro začátečníky vyučují vybraní studenti z magisterského studia, mezi nimi i jedna z mých nejlepších kamarádek a jeden trochu vzdálenější známý, do jehož kurzu jsem chodila. Super bylo, že mi před Vánoci půjčila gumičku do vlasů, protože jsem měla zápočet ze znakovky a tam se hodí mít vlasy sepnuté, na což jsem ten den zapomněla. Takže jsem jí ji šla vrátit a přidala jsem i tužku s Krtkem, kterého miluje, protože jsem si říkala, že jí udělám radost. Tak jí to ještě před testem nesu, než ty drobnosti ztratím, a ona hned: "Ale nemysli si, žádné úplatky!" :D Tsss, jako bych to potřebovala. :-D

Zápočty stále dostáváme ohodnocené jako splnil/nesplnil, ale od letošního roku nastala velká změna v hodnocení zkoušek. Ze stupnice 1-4 jsme přešli na A-F, takže moje tříleté přesvědčování babky, že "na výšce se 1- nebo 2- nedává", vzalo za své. :D Rozšířil se prostor získat známku, která odpovídala dřívější dvojce, ale čistá jednička - Áčko oproti předchozím rokům ležela naopak výše. I proto jsem si říkala, že nemá cenu od sebe očekávat letos stipko, ale to si povíme až po první zkoušce - didaktice. Ostatně, pokud někde můžu dosáhnout na Áčko, je to právě didaktika, i když jsme museli splnit nejvíce požadavků - absolvovat 4 náslechy a z každého napsat analýzu (všechny jsem dostala zpět jako "vynikající"), mít poctivou docházku na cvika a přednášky (podařilo se mi 100%), sepsat seminárku na základě dvou monografií, absolvovat písemnou a ústní zkoušku. Čili práce jako na kostele, ale hodně jsem si jí splnila průběžně během semestru, takže na zkouškové mi zbylo jen dokončit seminární práci a naučit se na zkoušku. Vyučující jsme měli skvělou a přestože toho k nastudování bylo hodně, měli jsme ohromnou výhodu, že jsme věděli, jak bude zkouška vypadat, z čeho se učit a co se po nás bude chtít. Z tohoto hlediska byla tahle zkouška opravdu nejpřístupnější.

Vybrala jsem si hned druhý nabízený termín, protože umožňoval absolovovat písemnou i ústní zkoušku v jeden den. Vyučující naplnila předpoklad, že nepůjde o vypisování faktů, ale bude se muset u zkoušky přemýšlet a aplikovat všechno na praxi. Myslet bolí - podle toho, kolika spolužákům se test zdál těžký. Já jsem shrábla svých 8/8b a šla k ústní. :-D Tam jsme si pěkně popovídaly o monologických a dialogických metodách a o návrhu, aby rozložení známek uměle odpovídalo Gaussově křivce, dostala jsem Áčko a otázku navíc - jestli uvažuju o doktorátu. :-)

Takže předemnou ležel už jen 25. leden s vývojovou a sociální psychologií a mezinárodními vztahy. Ty jsem se relativně naučila, i když mě to krutě nebavilo. Věděla jsem, že potřebuju 45/50b, abych dosáhla na B. Áčko už bylo po průběžném testu ztracené. Psychologie mě odradila od učení tím, že se stejným učitelem už jsme test absolvovali na bakaláři, takže jsem věděla, jak vypadá. Že to chce myslet, ne šprtat. Holt půjdeme do rizika...

Riziko jsem zažívala už cestou, protože jsem si poprvé koupila SMS jízdenku, a rovnou celodenní. Chtěla jsem papírovou, ale k mému šoku na dopravním uzlu, kde mají navíc autobusy z mého směru od února povinně končit a cestující přesedat na MHD, se nenachází žádný automat na jízdenky! Nepochopitelné. Každý bod programu dne (mezi zkouškami jsem musela ještě k doktorovi, do knihovny a do menzy) se odehrával v jiné části Ostravy, takže kupovat jednotlivé jízdenky by vyšlo ještě dráž. Samozřejmě vlezu do první tramvaje a předemnou revizor - zrovna vracel paní na sedadle u dveří její odisku. Podíval se na mě, usmál se - a odešel. :D

Zkouška vypadala přesně tak, jak jsem čekala. První tři otázky jsem věděla jistě a pak u většiny ostatních z 45 jsem váhala mezi dvěma velmi podobnými nebo trapně odlišnými odpověďmi. Klasika. Začala jsem dumat a koumat. Příklad: jaký je nejhůře vyvinutý smysl novorozence? - čich a chuť; zrak; hmat; sluch. Věděla jsem, že malé děti špatně vidí, ale jestli to je přímo nejhorší smysl? Tak si říkám, sluch určitě ne, však děti mají různá hrací cingrlátka a maminky si s nimi povídají už před porodem. Hmat taky ne, mají přece úchopový reflex. Takže zrak nebo čich a chuť. O čichu jsem něco ve skriptech četla, ale myslím, že to bylo spíš naopak, že je nejlépe vyvinutý. To by dávalo smysl. Však proto si hlídá matka, co jí, protože se to odrazí v mléku - a v děloze je tma, tak jak by se tam zrak rozvíjel? Zrak, šlus. :-D A měla jsem pravdu, jak jsem si pak doma vygooglila. A asi jsem měla pravdu častěji, protože jsem si ze zkoušky donesla krásné B. A podobně jsem zahvězdila na mezinárodních vztazích. Ano, potřebovala jsem 45/50b a dostala jsem 45. :D Navíc mě v tramvaji odchytil další revizor, tentokrát jsem SMS jízdenku musela vytasit a s úlevou jsem zjistila, že jsem si ji koupila úspěšné.

Takže suma sumárům, A-B-B jsou na ty předměty, které jsem absolvovala, super známky. A přestože jsem byla hlavně po napsání obou testů toho 25. ledna nalomená na stipko rezignovat, dvě Béčka místo očekávaného D a C mi to zhatila. :D Takže hurá na dvoutýdenní prázdniny (plné přípravy dotazníku pro diplomku a čtení restů z četby), než začne nový semestr, zakončený mnohem náročnější zkouškovým - 6 zkoušek, některé souhrnné za celý ročník a mnohem více ústních. Juhů!

A jak se daří vám? Všem studentům, ať už je trápí zkouškové či pololetí, zdar, zdar, zdar! :-)