Puškinův památník 2008

Pamatujete? Loni jsem vám popisovala, jak v ruštině nacvičujeme představení Kolobok (Koblížek). Je to nesmrtelné a doteď to umím. xD No a protože nás to bavilo a loni nám postup jen velmi těsně unikl, rozhodli jsme se, že do toho půjdeme znovu...

Tentokrát jsme měli scénku z ruského jarmarku s "poživačným chlapečkem" (to je dlouhá historie xD) Antoškou Cvičili jsme asi dva nebo tři měsíce a stálo to za to. Udělali jsme to ve velkém stylu - sborově jsme zpívali, jedna spolužačka hrála na housle a druhá na flétnu, prostě paráda xD Do děje jsme zapletli něco jako Ruskou verzi "Blbého a blbějšího" - Ulju a Filju, ruskou "Zlatou bránu", jistá výtvarně nadaná spolužačka kreslila portréty...

Měli jsme to dobře připravené a tak jsme na krajské kolo jeli doprovázeni sebevědomím. Na rozdíl od loňska jsme věděli, do čeho jdeme a co můžeme očekávat. Z toho a z faktu, že se naše výslovnost dost zlepšila, jsme usoudili, že mám celkem velké šance postoupit na celostátní přehlídku v Praze.

Kvůli limitovanému počtu herců (10 lidiček ze skupiny) jsme nehráli všichni. Narozdíl od loňska, kdy jsem hrála smrček v lese (stála jsem na jevišti a schovávala se za papírový strom, což je nepochybně důležitá role xD), jsem neměla žádnou roli a Katka (loňský hopperský zajíček, který chce sežrat Kobliha xD) taky ne. Tak mě napadlo, že to budeme aspoň dokumenovat. Následující hodinu jsme tedy fotily jako zběsilé a Katka vše natáčela. Stejně tak jako na krajském kole.

Vyrazili jsme 7/3 ze zdejšího autobusáku. Jeli jsme na Hranečník do Ovy a tam jsme přesedli na tramvajku. Miluju tramvaje. Nikdy bych neřekla, jaký adrenalin může být ražení jízdenek. Představte si, že se mi ji povedlo narazit z druhé strany! xD To neumí každý.

Když jsme se tedy dostali na místo konání, v hledišti jsme k sobě srazili tři stoly a začali se připravovat. Já s Katkou jsem zatím fotila nějakého chlápka, který si nás natáčel. Nakonec jsme zjistily, že byl z ČT. xD Ale měl smysl pro humor, protože se smál do objektivu a celkově byl fotogenický.

Na začátku akce se nám představila porota a hlavní pořadatelka nám sdělila, že díky dotaci nás může potěšit zprávou, že v poledne se bude podávat ruský boršč. A sakra, tu loňskou dobrotu, co jsme jí loni dělali chemický rozbor, nám neměla připomínat. Okamžitě jsme ocenili, že s sebou máme jako rekvizity i hromadu perníčků, koblih a kus točeného.

A pak už celá ta akce začala. První šli recitující sólisté. Těch bylo deset a nerozuměli jsme ani jednomu. xD Pak nás smích přešel, neboť na řadu přišl vystoupení kolektivů, kterých bylo pět - a my první v pořadí.

..

Nebudu to protahovat. Vystoupení proběhlo líp, než jakákoli předchozí zkouška. Bez chyb, všechno v pořádku a protoa se místy smála, což můžu dosvědčit, protože jsem seděla těsně za pototci a fotila. Po vystoupení jsme jen čekali, co si připraví ostatní. Trumfnou nás? Netrumfnou?

Po naší kategorii následovala paza na ten proklatý boršč xD Díky tomu, že jsem nejela jako přímý účastník, ale jen jako doprovod, tak se mi podařilo mu vyhnout. Katce nikoli, poněvadž jí někdo galantně přenechal svou porci

.

Po obědě se nám s Katkou povedl solidní trapas. Šly jsme na záchod a ve chvíli, kdy jsme zalezly do kabinek, holky, co stály v umývárce, odešly. Jenže osvětlení bylo na fotobuňku a tak se zhaslo. Neviděla jsem si ani na špičku nosu, všude byla tma. A sakra, máme problém.

"Doufám, že někdo brzo přijde!" pravila jsem a Katka někdo napravo ode mě se rozesmála. V tuchvíli se otevřely dveře a znovu se rozsvítilo.

"Já teda vůbec nevím, kdo jste," zahulákala jsem vděčně, "ale díky, že jste přišly!" Příchozí holky umlkly zaraženě v rozhovoru, pak se rozesmály a ta jedna řekla: "Není zač." Pak se zabouchly dveře někde nalevo, jak zalezly do kabinek - a zhaslo se znova... xD

Když jsme konečně opustily záchody, vrátily jsme se tak akorát na vystoupení poslední kategorie - zpěvu. Vyslechli jsme třikrát Kajťušu a pětkrát hit "Kalin, kakalin, kakaklin-ka mo-ja". Ke konci už nám z toho dost šibalo, ale zdravý rozum jsme si zachovali. Motivovalo nás k tomu to, že ještě neznáme výsledky. Zbláznit se můžeme potom... V kategorii nás bylo pět a postupovali první dva.

Byli jsme třetí. To byl šok.

Ti, co kategorii vyhráli, byli dobří. Ale druzí - druzí jsme měli být my. A ne ti, co to měli o ničem (lovili mýdlo z vany) a měli oproti nám příšernou výslovnost. Postoupili už loni, měli taky Koloboka, ale dobře, říkali jsme si, měli to s hudbou přes repráčky, tak se to třeba porotě líbilo víc. Ale letos... Letos byli ze školy, která tu akci tak nějak pořádala, nebo co, nicméně ji bylo všude dost.

Shodli jsme se všichni včetně profesorky, že to prostě nebylo objektivní.

Tím bych to ukončila. Můžu jen říct, že jsme byli děsně zklamaní. Ale zase mám pocit, jako by nás tento zážitek zase o něco stmelil.

Všechno zlé je...

Nebo není?