Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Mamka mě ponechala svému osudu před vchodem fakulty. Respektive před troskami vchodu, protože byl neprostupně zabarikádovaný kvůli opravě, musela jsem celou budovu obejít a přitom jsem neustále kontrolovala, jestli mám šoldry, složky, otázky, kabelku a obě nové boty, protože pravá mi trošku padala. Vchod u menzy byl naštěstí otevřený, takže jsem vynesla tíhu svého bytí do druho-třetího patra (FF, nic není jednoznačné! :-D), došla ke křesílkům na chodbě katedry a složila se tam. Odložila jsem si kabát a z otevřené kuchyňky si přivlastnila stříbrný podnos, na kterém jsem hodlala servírovat šoldry, protože dosavadní obyčejná lepenková krabice byla hrubě neestetická a nedůstojná. Měla jsem jít druhá v odpolední rundě, ale byla jsem na místě první. Nikde nikdo, do začátku mé zkoušky podle rozpisu chyběla ještě hodina a půl.
V tu chvíli z "kabinetu" vypadla slečna v puntíkatých šatech a vybafla na mě, co vím o stoicich. V tu chvíli jsem asi vypadala, že jsem plně dosáhla ataraxie, apatie a pověstného stoického klidu najednou, protože jsem klidně stála dál. Ve skutečnosti ve mě všecko ztuhlo, zavařila se mi hlava a selhaly hlasivky. Kdo jsou do análu stoici a hlavně tahle slečna? Vydolovala jsem co nejdůstojnější "eh" a čekala, co bude. Ona narozdíl ode mě řeč neztratila a stručně mě zasvětila do situace:
Pak si ji už zavolal předseda komise zpátky a mně sdělil, ať "jim dám minutku". Když za ním zaklaply dveře, myslela jsem, že je zabarikáduju a zbaběle prchnu, protože moje plány "mám ještě hodinku a půl na uklidnění a aspoň letmé naučení se otázky číslo 6" padly jedním dobře míněným kopem i bez otočky. Otázce číslo 6 jsem obětovala hodně času, ale absolutně bez výsledku. Niki, která státnicovala den předemnou, byla tak hodná, že mi v dobrém rozmaru poslala asi stránkový výcuc toho opravdu nejdůležitějšího, a to jsem si chtěla projít. Stejně jako zbývajících 24 otázek, což byl nereálný plán, ale to byly celé moje státnice taky. :-D
Niki! Slíbila, že mě přijde před zkouškou podpořit. A ona to nestihne! Myslím, že s tímhle důvodem o odklad zkoušky na plánovanou hodinu bych neuspěla, tak jsem se vrhla zoufale na tu šestku, ale stejně jsem nic nepřečetla. No co, mám jenom 10% šanci, že si tu otázku vytáhnu (losovala se 1/10 + 1/15). Nenápadně jsem poslouchala za dveřmi. Slečna mluvila a nikdo jí do toho nevstupoval, to mi dodalo trochu naděje, protože jedna otázka mívala cca 20 stránek (redukovaná!, však mě znáte, že si potrpím na stručnost). Na jednu stranu víte, že nemá cenu se to učit všecko, protože to nestihnete říct, ale na druhou stranu víte, že se na cokoli z toho můžou zeptat... takže jsem doufala právě v to, že nám dají volnou ruku ve volbě toho, co chceme z daného okruhu vypíchnout. Ale už se stalo, že řekli "to už jsme slyšeli ráno, zkuste něco nového, třeba...", takže je bohužel zapotřebí vědět... vše? :D
A pak už jsem šla na řadu. Vedoucí komise mi pomohl přesunout šoldry a všecky ostatní krámy (jestlipak ostatní taky přišli jako vánoční stromečky?), protože na chodbě nikdo nebyl, tak jsem si musela vzít dovnitř i kabát, kabelku a tašku s otázkami. Při losu mě málem klepla pepka, protože jsem si vytáhla č. 9 a v první chvíli jsem se lekla, že je to ta šestka. :D Měla jsem v první chvíli radost, ale komise ji zmírnila tvrzením, že tohle už slyšeli 3x. Nasadila jsem tomu korunu druhou otázkou, kterou slyšeli 2x. Hned jsem si je naklonila na svou stranu. :/ :D Jako by nestačilo, že z předmětu, jehož obsah se překrývá s devítkou, jsem jako z jediného dostala trojku.
Na potítku jsem potvrdila svou auru kazisvěta. Už několikrát se stalo, že kdo je zkoušený předemnou, tak je buď vyhozen, nebo dostane po velkém trápení trojku. Slečna předemnou se dostala k té filosofii, začala se motat a vymotávala se docela ztěžka. Ale říkala jsem si, že pokud dobře obhájí profilové téma, komise přimhouří oči a trojku jí dají. Jenže své téma nepojala dobře, vybrala si "sex a etika" se zaměřením na umělé oplodnění, ale místo toho, aby řešila etickou stránku problému, tak popisovala, kolik % párů má při početí problémy a s jakým orgánem. No, nenaladila mi komisi moc dobře...
Začátek mé zkoušky byl hodně nervózní. Já jsem přímo nervózní nebyla, když jde do tuhého, přepnu do režimu "chovej-se-jako-studentka-a-ne-jako-debil", ale teď se mi to nedařilo dotáhnout do konce. Zvolila jsem, že začnu filosofií, ale nedařilo se mi sladit dech a řeč, takže se mi zdálo, že mluvím hrozně - nehledě na obsah. :D Začala jsem trošku oklikou přehledem, že 20. století je specifické kvůli konfliktům a dopadům mnohých vynálezů, takže člověk řešil problémy, jako ještě nikdy předtím, a že na ně každý reagoval jinak... bla bla bla. :D A pak jsem vyjmenovala pár směrů a čekala jsem, co bude, jestli mi určí, o čem mám mluvit nebo dostanu volnou ruku. Komise se chytla jednoho z vyjmenovaných směrů - pragmatismu. Obdivovali, že si na něj taky konečně někdo vzpomněl a jestli jim k tomu můžu říct víc. Řekla jsem pár základních charakteristik a zdůraznila, že jde o první směr opravdu amerického původu, že do té doby jen navazovali na Evropu, což opět sklidilo veleký ohlas, až trošku ironický. Nevěděla jsem, jestli mě chtějí povzbudit, nebo je to ironie a čekají něco mnohem duchaplnějšího. :-D Teď si myslím, že testovali, jestli jsem se jen naučila i něco víc, než že to vůbec existovalo. :-D
Pak jsem se pustila do fenomenologie, ale pořád jsem se necítila dobře, veškeré mé ukončené myšlenky vyzněly do prázdna a komise moc nereagovala, tak jsem začala zase o něčem jiném. Až u Husserlova pojetí času jsem dostala otázku, jak pojímá čas Heidegger. Nevěděla jsem... Nechali mě mluvit dál, ale pak jsem si uvědomila, kam tím mířili, tak jsem to řekla a hned bylo vše veselejší. Komise se usmívala, já jsem se usmívala, všichni jsme byli moc rádi, že jsem si vzpomněla, a líčila jsem, jak člověk předbíhá do budoucnosti, protože má starosti, sorge, rozumíme si, takže mu uniká přítomnost a to se projevuje v jeho autentickém a neautentickém bytí... když jsem domluvila, pořád jsme se pár vteřin culili a pak přiletělo "Ano, to je budoucnost. A jak to má s minulostí?", takže mi úsměv poněkud zamrznul. :D Ale zachovala jsem si dekorum a řekla, že to bohužel nevím, ale budu mluvit dál a určitě si zase vzpomenu, tak jim to pak hned povím. :D Komise se zasmála a od té doby si to všecko sedlo a mluvilo se mi už zase tak, jak jsem zvyklá.
Druhou otázku jsem uhrála ani nevím jak. Byla to chvilka. Než jsem se dostala k tomu, že X myslitelů vidí rozdíl mezi pojmy hegemonní, dominantní, predominantní a kdovíjaká ještě strana, přičemž myslí skoro totéž, tak mě utnuli, že jim to stačí a ať se vrhnu na profilové téma. Tam už jsem byla dost rozjetá na to, abych si obhájila, proč jsem si vybrala problematiku TV a ne aktuálnějších multimédií, prezentovala dostatečně pádné výzkumy i argumenty... což by bylo super, kdyby mi neotrnulo natolik, že jsem si začala z radosti pohupovat nožkou. S dobrým vývojem zkoušky mi bylo nějak lehce a najednou mi bylo ještě lehčeji, protože moje nová černá lodička opustila mé chodidlo a zmizela kdesi pod těmi sraženými stoly, u nichž jsme seděli.
V první chvíli jsem se zděsila, že jsem při tom ještě někoho nakopla, ale naštěstí se všichni tvářili jakoby nic. Buď jsou to fakt profesionálové, nebo jsem měla štěstí. Smůlu jsem měla v tom, že jsem tu botu nemohla najít. :D Když mě pustili, dělala jsem, že se shýbám pro tužku nebo něco, a uviděla jsem ji, tak se mi ji pak podařilo přikopnout. Už vidím ty výrazy - "Kolegyně, můžete nás na chvilku nechat pro poradu? "Ano, jistě, jen si vlezu pod stůl pro botu...".
Na chodbu jsem vypadla vysmátá, Niki tam seděla a ani ji nepřekvapilo, že je po všem dřív, než se mělo začít. Ale dala mi čtyřlístek pro štěstí! :-D Kluk, který měl jít ke zkoušce po mě, nepřijel, takže si nás za dvě minutky vzali zase dovnitř a sdělili nám, že slečna letí a já mám všechny části hodnocené jako výborně. Pak se dva začali věnovat té slečně, aby jí informovali o opravkách a mě se vedoucí komise zeptal, jestli mám minutku. S úsměvem vyrovnané mladé ženy jsem mu sdělila, že teď už mám času habaděj. Když jsme šli přes chodbu do jeho pracovny, Niki na mě dělala posunky, co se to děje, a já na ni, že nemám páru.
A pak se stalo něco, o čem se mi ani nezdálo. Slyšela jsem o sobě, že "mám rozum", "v hlavě srovnané", "velmi pěkný projev, zejména na to, odkud jsem" a "kdybyste měla zájem, velmi rád bych vedl vaši diplomovou práci". Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat a říkat (vyrovnaná mladá žena byla fuč), tak jsem jen kývala a děkovala. Jak duchaplné. :-D Ale co na to chcete říct? Opravdu mě to překvapilo, navíc víme, že tíhnu spíše ke druhému oboru. Ale hrozně mě to potěšilo. Protože mi neřekl "krásně jste se to naučila", ale spíše mluvil o mých schopnostech.
Doufám, že jsem to teda správné pochopila, protože mi to přijde fakt nereálné. :-D
No a pak jsem jen zavolala mamce a rozeslala vychlamanou SMS. Mamka telefon zvedla s něčím ve stylu "co se stalo?!", protože opravdu nečekala, že jí budu volat v době, kdy jsem měla právě tahat otázku.
Pak jsem ještě chvíli juchala s Niki a hurá domů. Musela jsem si odpočinout a nabrat síly na zítřejší den - protože to státnicovala poslední várka, takže my vysmátí jsme u toho nemohli chybět. :-D O tom zase příště... :-D