Pepo, já se spletla...

Vážení, pokud jste škodolibí, mám pro vás dobrou zprávu. A pokud jste do projektu šli se mnou se vším všudy (čti: převzali jste dataci), tak špatnou. :-D

Můj projekt 101/1001 dostal spolu s mým egem solidní ránu pod pás. Slavnostně oznamuji a kaji se, spočítala jsem to blbě. Sekla jsem se o měsíc. :-D Správný konec je 25. listopadu 2017, nikoli 27. prosince, jak jsem včera zjistila. Měla jsem špatné tušení už dříve, protože Protistádu dospěla k jinému výsledku, ale až teď jsem si to prověřila pomocí výpočetní techniky a pravdu má ona. Takže vážení, než se příště se mnou do něčeho takového pustíte, kontrolujte! Nedůvěřujte mi slepě, však víte, co se o nás studentech humanitních věd říká. No, a já ještě kritikům dobíjím náboje. :-/

Takže se omlouvám za komplikaci všem postiženým, ale příště spoléhejte sami na sebe a ne na lidi, které znáte jen virtuálně! :-D

A aby tento článek nebylo takové krátké torzo, zhodnotím dosavadní průběh výzvy. Mám za sebou dva týdny. Podařilo se mi zaznamenat aktivitu v 11 úkolech, ale jsou to ty dlouhodobějšího rázu, takže jediným opravdu splněným cílem se stává číslo 98 - věnovat něco pro dobrou věc. Překvapilo mě to, protože jsem měla na první splněné přání jiné favority, navíc jsem čekala, že splnění proběhne trošku jinak, ale hlavní je výsledek! :)

Věnovala jsem další stojánky na náušnice. O náušničníky mě poprosila paní z útulku, když jsme řešily provozní věci kolem inzerce. Ona teda původně chtěla, ať někde vyvěsím pozvánku na ples, který útulek pořádá, ale shodly jsme se, že to nemá cenu, protože kdo by z Ostravy jel na ples do Liberce, že? Ale když jsem jí poslala fotku předchozího rámečku, projevila přání získat nějaký jako drobnost do tomboly. Tak jsem stvořila tři a doufám, že aspoň jeden bude uznán jako dostatečně reprezentativní. :-D Nejmenší je plíšek potažený washi páskou, střední je dřevo natřené nazlato, protože už bylo škaredé a oprýskané, největší je plast ála dřevo s nalepovacími ozdobami. Podle sledování zásilek na netu už balíček dorazil, ale paní mi ještě nenapsala, tak snad se ozve. 

 Zítra mě čeká progres hned v dalších dvou bodech - kulinářských. Hodlám se od mamky naučit recept na smažený sýr - spíš takové smažené sýrové placičky, které narozdíl od klasického smažáku nevytékají. A pak udělám moučník - buchtu, kterou jsem nejedla snad deset let, buchtu mého dětství. :-D Nebudu ještě říkat, která to je, ale můžete mi psát svoje asociace, schválně, jestli někdo z vás vyrostl na stejné. Cesta k pečení ale byla zvláštní. Sedla jsem ke skriptům z literatury a po třech stránkách jsem pocítila ohromně akutní nutkání, že tu buchtu prostě MUSÍM ihned upéct. Naštěstí nebylo máslo, jinak by zůstala normalizační ltieratura nepokořena. Pořád jsem na tom ještě dobře, jedna z mých spolužaček měla podobný záchvat hned o prvním zkouškovém, ale ona cítila potřebu okamžitě položit v pokoji novou podlahu. A do 48 hodin ji fakt měla.

Zítra si však udělám z vaření a pečení malou psychohygienu a těším se! Akorát mě mrzí, že při těchto receptech moc nevyužiju úžasnou novou sadu kořenek, které mamka koupila namísto skleniček, které jsme měli ještě z paneláku (stěhovali jsme se v roce 1997 :-D).

Plnění lidských snů a cílů třikrát zdar!

No, třikrát. Radši si to přepočítejte.