Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

alienor: Taky jsem o tom uvažovala, ale nesedí mi na tom počet cílů ani počet dní. 101 cílů bych asi vymyslet nedokázala a 1001 dní je hrozně moc, já jsem ten typ člověka, co u všeho vydrží chvíli a hned si zase vymyslí něco jiného Ale popřemýšlím o tom, možná do toho nakonec taky půjdu.

Co se cílů týče, měly by být zábavné a dostatečně lákavé a zároveň neobvyklé, aby to člověk nevnímal moc jako povinnost.

Jinak co se strachu ze studia týče, podle mě se vůbec nemáš čeho bát, taky jsem měla v posledním semestru krizi, kdy jsem si říkala, že určitě nestihnu dopsat včas bakalářku, že mi ji nepřipustí k obhajobě, že neudělám dvě důležité a náročné zkoušky, bez kterých mě nepustí ke státnicím a že pokud se ke státnicím vůbec dohrabu, že je nedám. Měla jsem chuť to vzdát, zahodit tři roky studia jen proto, že to bylo ke konci psychicky náročné. No a nakonec vše dobře dopadlo. Tyhle krize má spousta lidí, ale bude to v pohodě, uvidíš