Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Naděje tam je, i když je mi jasné, že jde o komerční banky, tedy subjekty, které chtějí zisk. Ale vidím určitý rozdíl v tom, platit za účet 60 korun měsíčně, když to jde za 20. A někdo jiný by měl poměr naopak, protože využívá jiné služby než já.
Že účet je služba je taky jasné. Ve článku jsem se nechtěla vyhnout z placení bance1, ale podle svého práva vypovědět smlouvu. Že mi banka začínala nabízet různé varianty, aby mě udržela, a že mi vůbec jiná banka nabízí výhodnější podmínky, abych přestoupila, to je věc konkurence. Já jako klient si nevybírám, jestli budu platit, pouze komu a kolik. Když budou dva holiči - jeden bude stříhat za 50 a barvit taky, druhý bude stříhat za 30 a barvit za 100, tak půjdu k tomu, co stříhá za 30, protože se nebarvím. Kde je jaké vyvlíkání se z placneí za službu? Nedožaduji se služby zadarmo, prostě dám míň, protože můžu.
A mraky výhod pro studenty - jak kde, jak kdy. Neříkám, že výhody nemáme a že se nehodí. Jsem za ně ráda, protože taky můžeme mít prd. Pokud jdu na zámek, kde není rozlišeno vstupné pro běžné návštěvníky a studenty, tak se ho pochopitelně nedožaduju a místo frflání mám možnost tam nejít vůbec. A pokud jdu do ZOO, kde studentské vstupné mají, tak proč platit plné?