Tlapka | To nejlepší na konec

Jen tak ve stručnosti:

Měli jsme psát písemku z chemie. Na několik prvků, na vlastnosti těchto prvků, na sloučeniny těchto prvků a na vlastnosti těchto sloučenin. Jako naprostý idiot jsem nad tím seděla tři dny + víkend. Stálo to za to, dostala jsem jedničku a dvojku. Druhý nejlepší výsledek byl jednička a trojka a potom to byly už jen kombinace horší poloviny známek.

Zkrátka, myslela jsem si, že v chemii mám pro začátek vystaráno. Hned příští hodinu jsem byla zkoušená. Protože jsem ten den psala tři další písemky, učila jsem se na všechno, jen ne na chemii. Navzdory tomu jsem si vyhádala alespoň trojku.

A den na to jsem zjistila, že ty předchozí dvě známky nám pro apokalyptický výsledek chemikářka škrtla. Takže? Nemám na čtvrtletí jedna až dvě, ale trojku. Zatímco ti, co podělali tu předchozí písemku se to za tu dobu doučili a jsou to oni, kdo se směje naposled. Když si vzpomenu na ta kvanta ztraceného času, je mi fakt mizerně.

Myslela jsem, že to bude dlouhý článek, ale když člověk vynechá ta sprostá slova, co ho při tom napadají, je to docela stručné. :-D

To byla zpráva děsivá jen pro mě. Ta všeobecně děsivá je: ZÍTRA MÁM PŮLKOLONU! Ano, já přežila prvních pět lekcí! Akorát mě samozřejmě dneska odřely boty, třikrát sakra, prosím!

Ale pořád je uvěřitelnější než ta zcela zdrcující: bylo mi řečeno tělocvikářkou, že mám UČEBNICOVÝ SKOK DO DÁLKY! No, za našich povětrnostních podmínek spíš do tekutého písku... Škoda, že to náš tělocvikář zabalil už po třech letech snahy a pak si radši vzal na starosti klučičí část naší třídy, takhle se připravil o šanci vidět nějaký výsledek svého úsilí. :-D