Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: To jsem ráda. Uvidíš, bude to v pohodě. Ústní jsou nakonec nejvíc v klidu, protože tam máš svoje lidi a jejich otázky, ne Cermaťáky... a dokonce se dá i užít si je, i když ta nervozita a respekt tam je vždycky...