Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

radus*: Ty jo, já ti snad závidím! Pamatuju si, jak jsem tak nějak dospěla za dva týdny, když jsem přišla do Prahy. Najednou jsem si všechno musela zařídit sama, měla jsem pouze přítele na telefonu (mamku) a to bylo všechno. Navíc do Prahy nešel ani nikdo z mých známých. Ale hrozně mi to zvedlo sebevědomí, strašně moc jsem se naučila do života a škola mě tehdy ještě nekonečně bavila. Dneska už jedu na sílu a hlavně tam už nemusím Už chodím jen na zkoušky a státnice No a teď z toho mám hroznou depku, že si letos nekupuju nový blok, netěším se na rozvrh ani nic podobného. Když mi přišel mail o volné kapacitě na kolejích, měla jsem chuť se přihlásit. Jakože stále můžu

Jinak s těmi předměty, u nás to funguje jinak, ale mám zkušenost ještě z masárny a tam jsem si pak mohla zažádat o vyjímku - rozšíření kapacity a nakonec mě do všech předmětů vzali. A když nevezmou, nevěš hlavu, příští rok se dostaneš do systému dřív než všichni ostatní a v klidu si ho zapíšeš.