Tlapka | Zkouška dospělosti/odvahy I.

Svá gymnaziální studia jsem uzavřela maturitou a tak bych jí asi měla ukončit i tuto rubriku. O státních maturitách už bylo řečeno dost, ale ústní zkoušky, to byla ta část, kterou si chci pamatovat. A protože někteří z vás možná před maturitou mají a mohly by jim zkušenosti bývalého maturanta pomoct, tak při příležitosti zahájení nového školního roku popis takového běžného maturitního dne zveřejním. Zde je:

Neděle přímo vybízela k odpočinku. Bylo krásné počasí a český hokejový tým svedl úspěšnou bitvu o bronz. V letním kině, které máme pod oknem, to žilo ještě dlouho do večera díky Festivalu národnostních menšin, či co to tam probíhalo. Abych to přehlušila, pustila jsem si do sluchátek tohle a šla se projít do zahrady. Byla jsem bosá, stmívalo se, no idylický předmaturitní stresík. :-D Dívala jsem se do nebe a na obzor a přála si, ať už je ráno. Ať už je zítra, hlavně, ať už to mám za sebou. ať se můžu bez výčitek věnovat knihám, přátelům, rodině, všemu jinému než jen učení. Věděla jsem, že to dám. Po těch osmi letech to musím okecat vždycky aspoň na čtyřku. A jestli odmaturuju za 16 nebo za 4 bude záležet jen na vytažených otázkách. Chtěla jsem to mít do "sedmi".

Navzdory (do)zvukům z lesoparku a následnému pochodu opilců kolem našeho domu jsem spala jako zabitá, což mě překvapilo. Očekávala jsem nespavost, noční můry a hysterické záchvaty. Vstala jsem a dokázala si umýt zuby bez toho, aniž by mě z nervozity natahovalo (což bylo při závěrečkách z autoškoly nemyslitelné :-D). Rozčesala jsem si vlasy, natáhla šaty, po půl roce nasadila boty na podpatku a připnula si řetízek s přívěškem, který jsem dostala k osmnáctinám. Byla jsem absolutně klidná. Proč taky ne, pořád mi nedocházelo, že TO už je TADY. :D

Do školy mě vezla mamka, ale kolem prarodičů jsem prosprintovala, co mi má stabilita na podpatcích dovolovala. Nechtěla jsem slyšet všechna ta přání a nechat se poplivat. TO by mě znervóznilo. :-D A pak už jsem byla ve škole, v uších mi pořád zněla ta písnička z předchozího večera a nechápala jsem, co se děje. Byla jsem tam první, ještě nebyla odemčená ani třída, která nám měla být dočasným azylem. Pak přišla B., má spolumaturantka. Byly jsme obě z té šestice, která měla maturovat hned v pondělí. Asi za deset minut přišla třídní. Většinou nosila kostýmky, ale teď si vzala moc pěkné šaty s abstraktním vzorem, které jí ubraly nějaké ty roky. :) A hned na mě, že jsem zelená a jestli mi je dobře. Od té doby, co jsem omdlela přímo ve škole hned první hodinu jednoho krásného čtvrtka, se jí zdám zelená nebo bledá pořád. :D

A přitom mi ještě pořád bylo tak dobře...

Najednou, jako když cvakne vypínač - všude plno spolužáků a profesorů. Dějepisář se na mě smál už z dálky. Zřejmě si pamatoval moji debatu s kámoškou, kterou si omylem vyslechl loni, když maturoval můj drahý. Tehdy jsem prohlásila něco v tom smyslu, že jsem koupila víno, ale maturant-oslavenec dostane dvě deci a zbytek stáhnu sama z radosti, že je to pryč, a ze zoufalství, že jsem příště na řadě já. :D

Při zahájení nás absolutně vynervoval předseda komise. Vypadal tak sympaticky, jak jen předseda maturitní komise vypadat může, ale použitím citátu "Poznej sám sebe", který zařadil do svého úvodního projevu, znervóznil všechny maturanty ze ZSV. Poznamenal, že jistě všichni víme, kdo je autorem výroku. Jo, abych nezapomněla, samozřejmě to ZSV i učil, k velké radosti biologářů a k ještě většímu zoufalství našemu.

A mému. Protože zrovna ZSV se všemi deseti filozofickými otázkami jsem měla podle rozpisu jako první v pořadí...