Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: Poslední věta mě pobavila! DDD Nevím kdy slavíš a nevím kolik, ale i tak ti přeju všechno nejlepší .
Jo, takovéhle události jsou vždycky ošemetné a když něco opravdu chci, tak je to nadlouho jelikož vždycky to je něco dražšího na co bych se složila asi tak na 3 roky as je mi blbý si o to říct, tak to ze mě musí páčit DD a aby se to pak nezdálo až tak moc drahý, abych si nepřipadala tak moc blbě, tak navrhuju, že se na to může složit celá rodina.

Tím jsem chtěla říct, chápu tuhle situaci