Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

nexie: Ale tak asi na tom něco bude. Já jako jedináček, ač si myslím, že nerozmazlený, jsem byla zvyklá na svůj klid, pohodu a tak. Teď, když žiju s přítelem, je to zase jiný. Teď už se to srovnalo, ale ze začátku to bylo takový divný, že se najednou musim s někým dělit o tohle, o tamto, že chce po mě vědět tohle, tohle a tohle a že to musí nějak fungovat. Troufám si říct, že mě ale za ty tři roky vycvičil a už mi to nevadí tak, jako mi to vadilo na začátku... že už nemám prostor sama pro sebe, na kterej sem byla zvyklá.