Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

jarmik: Můj brácha je o 8 let mladěí a je to skvělé, že existuje. Přinejmenším je to obohacení kulturní, každý rok mi doporučí knížky, hudbu, filmy, místa na cestování; občas ho vezu k našim nebo od našich zpátky, probereme v autě hudbu. Nebo mi aspoň nechá jednou za půl roku duchaplný komentář na blogu.

Ta zkušenost mít bratra byla rozhodující, proč jsem chtěl si pořídit druhé dítě, že jsem to chtěl tomu prvnímu dopřát. Z pohledu rodiče by pro nás bylo mnohem pohodlnější mít dítko jen jedno.