Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

nexie: Já jsem jedináček a někdy je to opravu fajn. Nikdo vám nepřepíná telku, nemusíte se prát o knížku, hračku, počítač, cokoliv. Člověk má takový svůj klid, a v podstatě se všechno točí kolem něj. Mám dva bratránky a skvěle si s nimi rozumím, vlastně je beru jako bráchy. Ale na druhou stranu, když se kolikrát tak zamyslím, přijdu si tak nějak sama. V naší obr rodině jasem jedinej jedináček. Což jsem si uvědomila až teď, když jsem se nad tím zamyslela. Vždycky jsem si přála staršího bráchu a mladší nebo stejně starou ségru. Bohužel už to nějak nevyšlo. Škoda. ale tak přítel je z velké rodiny, má dva sourozence, takže myslím, že se nemusím bát, že by byla naše rodina nějaká chudší